Hru Terminator: Future Shock uznávají naprosto všichni, kdo se alespoň letmo joystickem otřeli o první polovinu devadesátých let. Tedy, joystickem. Spíše by se mělo napsat myší, neboť Future Shock byl vůbec první hrou, v níž bylo s mouselookem počítáno naprosto napevno jako se součástí ovládání. Ale o Future Shocku tenhle článek není. Na jeho úspěch měl totiž okamžitě navázat původně datadisk SkyNET. Premisa byla hodně fajnová. SkyNET vám měl Future Shock automaticky překopat do SVGA rozlišení (až 640x480 bodíků jemňoučké grafiky), přinést pár nových misí a rozjet síťovou hru ve velkém. Jenže tu bylo jedno veliké ale...
Bethesda totiž úplně na začátku vývoje brala SkyNET jenom jako rozšiřující datadisk, který se nemohl (a snad ani nechtěl) srovnávat s původním vynikajícím Terminator: Future Shock. Až ke konci vývoje (a pod nátlakem médií, která si zkrátka nebyla ochotna připustit, že nejde o regulérní druhý díl a onu pomyslnou číslovku si jednoduše vydupala) se SkyNET začal propagovat jako nástupce Future Shocku. A zde můžeme najít počátek konce. Marketing totiž vůbec nereflektoval obsah samotné hry. Novinek totiž bylo na pokračování velmi málo. Jedna nová zbraň, jeden nový druh bomby, SVGA rozlišení...a to bylo všechno. Osmička nových úrovní však byla nadesignována přímo božsky. Příběh o vyhlazení posledních lidských škraloupů na planetě Zemi začínal bombastickým úprkem z vojenské základny s informací o jaderné raketě Hades a každá další mise byla uvedena samostatnou videosekvencí.
Navíc si ke kladům musíte připočíst i excelentní multiplayer, v němž byla jako v jedné z prvních her (ne-li vůbec poprvé) použita i říditelná vozidla, s nimiž jste se mohli prohánět po rozlehlých mapách a kosit nebohé člověky a robotické stroje po tuctech. Pihou na kráse ovšem bylo technické omezení propustnosti sítě. V samotném síťovém kódu byl totiž obrovský mišmaš a ačkoliv na krabici americké verze svítitla číslovka osm, sami lidé z Bethesdy několik týdnů po vydání přiznali, že i jim samotným se povedlo dosáhnout osmi hráčů online (na uzavřeném síťovém okruhu!) pouze velmi výjimečně. Evropská verze, která vyšla s notným zpožděním oproti té americké, už tohle měla "pořešené", neboť na krabici byla místo osmičky jen čtyřka.
Je smutné, že pouze kvůli takové blbosti, jako je změna koncepce ne uprostřed, ale až v samotném závěru vývoje, se na SkyNET všichni vykašlali. Dnes, třináct let po vydání, už navíc nemá moc smysl se do něj pouštět, protože onen bájný zub času se na něm jako na plně 3D záležitosti podepsal mnohem víc, než třeba na prvním Doomu a musíte být opravdu velikými fanoušky starých her, aby vás to po chvilce nezačalo ozajstným způsobem srát. Jestli si něco fakt hodně přeju, tak je to právě předělání jak Future Shocku, tak SkyNETu do moderní grafiky. A je hrozná škoda, že se do toho nikomu nechce a vzhledem k tomu, že se kolem téhle značky nic neudálo za posledních třináct let, tak je velmi pravděpodobné, že na ni budou všichni házet bobek i nadále. Škoda. Přeškoda. Alespoň
verzi z OldGames teda berte všema deseti.