Wall-E

Miluju animáky a mám pocit, že jsem to sem už před nějakou dobou psal. Asi v souvislosti s Ratatouille, což pro mě do včerejšího odpoledne byl nejlepší animovanej film historie. Jenže pak jsem se nedopatřením dostal na novinářskou projekci filmu Wall-E od Pixaru (stejně jako Ratatouille) a veškerá láska ke krysám šla do kytek. Wall-E je zkrátka nejlepší animák, kterej tu kdy byl. Moc nechápu ty recenze, který filmu vyčítají přílišnou klišovitost, nudnost druhé poloviny (kde se to všechno skvěle rozjede, i když uznávám, že první část je o ždibec lepší) a už vůbec nechápu to, když někdo vyčítá Wall-Emu chyby v animaci. Ten animák je prostě naprosto bezchybnej a určitě na něj půjdu minimálně jednou za peníze, protože si to prostě zaslouží. Jestli máte rádi Pixar, je to pro vás naprostá povinnost. Jestli ne, tak taky.

A mimochodem, Wall-E jako takovej je naprosto totálně k sežrání. Ještě víc, než krysák Remy, ještě víc, než Flick, ještě víc než Buzz Rakeťák! Na konci filmu mi skoro v oku vycvrnkla slza a to se mi stalo naposledy u...Ratatouille!

... komenti neasi!

MFF KV 43.

Stejně jako loni, i letos jsem se shodou okolností ocitnul na filmovém festivalu v Karlových Varech. Cesta k Thermalu však byla o mnoho trnitější, než loni, kdy se stačilo prostě s klukama domluvit na čase odjezdu autobusu. Chtěli jsme totiž s Káťou využít nabídky Vodafonu, který poskytl ubytování a dopravu zdarma několika prvním stovkám zájemců. Speciálně s ubytováním byl problém, protože v turnusu, kdy jsme chtěli jet (minulý víkend) bylo pořádně narváno a zbývala poslední šance na urvání volné postele. Vyrazil jsem tedy v pět ráno do našeho nového bytu (už jsme přestěhováni!), kde se nám povedlo chytit nějakou nezabezpečenou síť. Samozřejmě nešla, tak jsem okamžitě sbalil notebook a vyrazil (5:50 A.M.) na lavičky do parku mezi paneláky ve snaze, že přece jen nějakou síť chytím. Chytil, ale všechny byly zabezpečené. Takže jsem zmateně (nechápu proč!) psal zprávu mHabartovi a šel si sednout na obrubník ke KFC, poslední internetové naději. A tam se mi povedlo chytit free net a zaregistrovat si volnou postel v hotelu! Juch!

Co vám budu povídat, kdo ve Varech někdy byl, tak ví, a kdo nebyl, tak ještě teď lituje. Původně jsme chtěli jet pouze za atmosférou a neplánovali žádné filmy, ale nakonec se nám povedlo vystát tři fronty (vlastně dvě a půl, díky Ivo!) a přece jsme jich pár viděli. Bydlení bylo fajn, i když by mohlo být nějak lépe označené na mapě (tedy hlavně trasa k němu, nebýt dvou dívčin z Moravy, možná bychom se tam ani nedostali včas). Nu a dost nám vyšlo počasí, protože byly pařáky v pátek, sobotu i neděli a pršet začalo těsně poté, co jsme nasedli na autobus směr Praha. A letos se povedlo ukořistit spoustu propriet – dva plakáty, jednu tašku přes rameno s logem festivalu a spoustu fotek, zážitků (máme video s Robertem de Nirem z jednoho metru! more on this later!!!) a nekonečně dojmů z fajnového víkendu.

Jen škoda, že jsme nemohli zůstat déle. Snad příště...

... komenti neasi!