Earth And Beyond

Asi jako všichni malý kluci, i já jsem chtěl vždycky do vesmíru. Oblíkat fajnovej bílej kosmonautskej obleček, mít žůžovní černou zatemňovačku helmy a cupitat po Měsíci jako pan Armstrong. Navíc, kdo by nechtěl letět v něčem, co se jmenuje tak super, jako je raketoplán Atlantis, že jo. Toužebně očekávám, až bude v televizi, nebo kde zase příměj přenos z přistání na Měsíci, nedejbože na Marsu. Když jsem se zase virtuálně procházel po Měsíci a browsil po NASA.gov, narazil jsem na docela zajímavej článek. Pokud umíte anglicky, rozhodně si ho přečtěte.

... komenti neasi!

Wake up, sunshine!

Celá stráň za naším domem je sice pokryta sněhem, ale i skrz něj prosvítají hnědý (občas zelené, ahoj Rižu) flíčky trávy. Skrz holý koruny stromů je vidět modrá obloha bez jedinýho mraku. Náš pes se spokojeně válí na stínu z pletiva. Na podlaze mýho balkónu je spousta drobnejch lístků ještě z podzimu. Nechce se mi je smíst, proč taky. Jsou fajn. Tělo rozlámaný ze včerejšího tancování. Nejvíc fajn za poslední roky. Brzo nad ránem (3:00 AM) pokec na parkovišti se Sonnaču. Moments to remember, díky Karle. Probuzení za pomoci slunečních paprsků. Noční jízda temnejma ulicema. Moc to klouzalo, cesta byla namrzlá až hrůza.

Čekám na divnou reakci.

Přeji příjemný poslech, emos.

... komenti neasi!

Valentine

Někdo si z něj umí i prdel udělat. Nebo ne?

Neretušováno

... komenti neasi!

We Seek An Audience With The Queen

V těhle dnech, kdy člověk neví jestli si na obyčejnou cestu má oblíct kabát nebo lehkou flísku (z čeho vlastně vzniknul tenhle název) není moc věcí, který by mu dodávaly energii. Jenže pár lidí zkrátka ví jak na to. Ať je to xxxfucker (vikýšek), který dovede zvednout náladu kdykoli, PIPboy, kterej je tu i ráno, niiiiice Rižu, kterej je asi pryč, anebo Nooby (vlastně Candy), kterej vždycky pošle nějakou super obrázek, nějakej super písničku a vůbec.

Dneska, když jsem šel směr domů, tak stačil jeden pohled na šíleně velkou přehradu (a pár tónů z Razorlightský Ameriky), abych si dal ruce do kapes a začal tancovat do rytmu. Ne nijak okázale, jen tak trošku podupávat do rytmu na betonovym kousku pobřeží, koukaje přitom na trochu se pohupující hladinu. Nějaký lidi kolem, pff, nezájem. Po dlouhý době jsem měl v puse šílenou žvejkačku. Ne takovou tu na osvěžení dechu, ale přesnej opak. Obrovskou, která vám ani nejde sežvejknout jak je maxi. Dělal jsem bubliny, šíleně velký, modrý. Takový, který se rozplácnou po celym obličeji.

A vzpomněl jsem si při tom na úžasnýho tygříka z Noobyho obrázku, kterýho si Nooby Candy dal jako ikonku sem na ICQ, takže ho vidim dost často. A nemůžu mu psát sprostě, protože tygřík je tygřík, takže ho nemůžu kazit, že jo. Tady dole je jen malinkej výřezek, celej krásnej obrázek najdete tady, chápete. Třeba se do tygříka taky zamilujete, že jo.

... komenti neasi!

Best of Playstation Part 2/2

Včerejší pětice sice byla tak trochu reprezentačním týmem Playstationu. To ale neznamená, že druhá polovina by měla být v něčem horší, ba naopak. Ale bez zbytečných úvodů, těch jste si stejně užili až až včera, pojďme na první hru.

Oddworld: Abe's Exoddus

Sympaťák Abe se vrátil ve druhém pokračování svého putování v ještě lepší formě, než s jakou jsme ho opouštěli na konci jeho prvního dobrodružství. Úkol však zůstává pořád stejný: zachránit své kamarády a nenechat se rozmašírovat na sýkorky. Herní doba se minimálně zdvojnásobila, obtížnost znatelně ubrala (možnost uložení na jakémkoli místě, hurá!), ale co je hlavní, zábavnost prvního dílu nezůstala zapomenuta za ledničkou a ve vší parádě to rozbalila i tady. Grafické zpracování doslova ždímalo z žánru 2D plošinovek co to dalo a vůbec, kdo by nemohl mít rád roztomilého zeleného mudokona se sešitými rty?

ISS Pro Evolution 2

Žánr fotbalových her strádal dlouhé roky pod nadvládou jediného, všemi licencemi ověnčeného giganta, kterému málokdo sahal aspoň po kotníky. Konami si však v koutku postupně vypiplávala svou ISS sérii do absolutní dokonalosti, která pro mnohé hráče přišla s druhým dílem evoluční série. Sice bez licence, zato však s revolučním systémem ovládání, totální hratelností a fantastickou podívanou. Pokud hledáte ten nejlépe sestříhaný pažit, sáhněte po posledním díle ze série ISS. Spokojenost zaručena.

Tony Hawk's Pro Skater 2

Tony Hawk se stal módní ikonou generace konce devadesátých let, která, sic neměla ani šajnu kdo to je, ale zato vypadal dost cool na tom prkně a hází jeden trik za druhým. A přiznejme si to, byla to zábava. THPS zařadil do slovníku mnoha lidí výrazy jako "method," nebo "bluntslide," ačkoliv nikdy skateboard neviděli ani z okna projíždějícího autobusu. U téhle hry se člověk rozhodně nenudil. Rozličnost úkolů, které jste měli splnit v každém levelu mnohdy překvapovala, a když už vás nebavilo sbírát S-K-A-T-E písmena, stačilo rozdělit obrazovku na dvé poloviny, vrazit druhý joypad kamarádovi a královsky se bavit do kuropění.

Soul Blade

Mnoho lidí označilo tuhle hru jen jako plagiát, bažící po úspěchu série Tekken. Ovšem i přesto, že pochází od stejné firmy (Namco), vykračuje si úplně jinou a pro mnohé i lepší cestou. A přitom koncept byl jednoduchý. Do sevřených pěstí byly vraženy meče, kopí nebo nunčaky a ukaž se synku/dcerko jak se umíš ohánět! Každému z jedenácti charakterů byl vštípen jiný bojový styl, celá hra se prošpikovala překrásnými videosekvencemi a navrch se vše zahustilo non-stop hratelností a hle! Hitovka, která sbírala vysoká hodnocení ve všech herních časopisech byla na světě.

Final Fantasy VII

Neměl jsem jiné volby, než zakončit tuhle desítku titulem, který povýšil hry na umění. Sedmý díl ságy Final Fantasy se vměstnal hned na čtvero černých kotoučů a nedal spát milionům hráčů po celém světě. Příběh. točící se kolem tajemstvími obklopené organizace Shinra patří i dnes k tomu nejlepšímu co v herním odvětví vůbec vzniklo. Kořením byly rozhodně i povedené videosekvence a variabilní konce. Připočtěme k tomu různorodost psychologie postav (a jejich počet), emoce a neuvěřitelnou komplexnost a rozlehlost prostředí a máme do důchodu o zábavu postaráno.

... komenti neasi!

Best of Playstation Part 1/2

Poslední dobou se množí dotazy, připomínky, údivy a vůbec různé další kejkle na téma her pro PS One. Jelikož jsem s touhle konzolí měl (a mám) dost zkušeností, rozhodl jsem se sestavit žebříček deseti záležitostí, které rozhodně stojí (i přes pokročilý zub času, který hlodal na grafice) za zahrání a pokud půjdete někdy kolem výprodeje a uvidíte některou z těchto her (a samozřejmě pokud si ji budete mít kde zahrát), neváhejte a kupujte, ať je cena jakákoliv. Ke každému titulu samozřejmě připojím i krátký komentář pro neználky.

Za kvalitu ručím vlastní propiskou.

Metal Gear Solid

Co by to bylo za žebříček bez Metal Gear Solid? A vůbec, co by to bylo za žebříček bez Metal Gear Solid na prvním místě? (tuhle obligátní větu jsem prostě musel napsat) První dobrodružství agenta Solid Snakea pro konzoli od pana Sonyho přineslo svěží vítr pro všechny recenzenty (a samozřejmě hráče), kteří už byli otráveni všemi běhy s větrem o závod, popřípadě čutáním na zeleném pažitu. Jediná výtka směřovala k relativní krátkosti (stačilo pár hodin a bylo po všem), to však nijak nesnižuje výjimečnost tohoto skvostu. Solid Snake forever.

Gran Turismo

Fenomén GT dávno přesáhl hranice platformy a dodnes je první díl této hry uznáván, jako jedna z nejlepších her, co kdy vyšly skrze všechny systémy. Realistická závodní simulace, která využívá skrytého potenciálu PSX skrze tzv. analyzér výkonu nabídla tolik, co žádná jiná závodní hra předtím. Přes tři stovky licencovaných vozů, přehršle rozličných tratí na kterých se zle dosyta vyblbnout a zatraceně zábavný multiplayer navrch. Co víc si přát. Spolu s druhým dílem se jedná o klasiku žánru a absolutní must-buy pro všechny závodně pozitivní.

Tekken 3

Turnaj o krále železné pěsti sice v dnešní době nepřitahuje tolik pozornosti jako tomu bylo na konci devadesátých let, stále se ale jedná o skvělé mlátičky u kterých je, zvláště ve více hráčích, spousta srandy. A právě třetí díl ságy Tekken dosáhl absolutního vrcholu v žánru bojovek jak v prodejnosti, tak v oblíbenosti u hráčů. Spousta volitelných charakterů, inovace s minihrami a oblíbené filmečky navrch. Hodnocení 10/10 (ostatně jak MGS, tak GT dostali stejné body) v Ofic. PSM jen dokazuje, že za své peníze dostanete maximální kvalitu.

R4 Ridge Racer Type 4

Když říkám A (Gran Turismo), musím zákonitě dodat i B. Tím nejlepším, na co můžete v čistě arkádovém závodění narazit, je série Ridge Racer. Když v roce 1994, zároveň s vydáním samotné PSX vyšel díl první, nenasytným japoncům by se ani nesnilo, že jen o pět let později vyjde na stejné konzoli čtyřka, která vypadá o několik set procent lépe (R4 je pravděpodobně nejlépe vypadající hra na PSX) a obsahuje několika násobně více možností, než nejstarší bratříček. Jen odemknutí všech 321 vozů (které ovšem zahrnují i barevné kombinace) vám bude trvat pěkných pár týdnů, navrch zábava na osmi tratích ať už sólo nebo s kamarádem na rozdělené obrazovce a máte před sebou jednu z nejlepších her PSX historie.

Silent Hill

S městečkem Silent Hill není něco v pořádku a své o tom ví spoustu strachy polomrtvých hráčů. V sousedním Racoon City to sice také pěkně vře, pouze u Silent Hillu však vaše tepová frekvence při hraní neklesne pod úroveň "posraný až za ušima." Sugestivní příběh, který chytne, sežvýká vás na malý ubrečený chomáček neštěstí a na konci vyplivne do temného kouta, grafika, která těží ze své nedokonalosti a místo explicitního zobrazení násilí jen představivost netušených děsů, to jsou hlavní devízy téhle nemocné hry. Až někde uvidíte člověka, kterému naskáče husí kůže při poslechu špatně naladěného rádia, budete už vědět, že tento nebožák hrál Silent Hill.

Dokončení zítra

... komenti neasi!

A Beautiful Mind

Oscarové filmy mi vždycky nějak utíkaly. Ať už se jednalo o Americkou Krásu, Schindlerův Seznam, anebo třeba obyčejnej Forrest Gump. Taky k Čisté Duši jsem se dostal více či méně náhodou, když jsem při pondělním večeru projížděl televizní program ve snaze narazit na něco uklidňujícího na dobrou noc. Krom názvu a toho, "že v tom hraje ten z Gladiátora" jsem neměl absolutně páru o co běží. O to větší bylo pak moje překvapení, když se přede mnou na obrazovce rozehrál skutečný příběh jednoho podivínského génia. Příběh, kterému budete nejen věřit (proč by ne, vychází z reálných událostí), ale také prožívat a velmi pravděpodobně i užívat.

Russell Crowe je opravdu Pan Herec. Do kůže Johna Nashe se vtělil tak dokonale, že z něj jde strach, ale na druhou stranu vzbuzuje lítost. Ed Harris nikdy nemá čapku na stranu. Jennifer Connelly je zase šíleně roztomilá. Vůbec se nedivím, že Čistá Duše si odnesla hned čtyři zlatý sošky od Oskarů. Není to jen další odškrtnutá položka na wish-to-see seznamu, u tohodle sem si přikreslil i malý srdíčko a o trochu větší vykřičník.

Úžasný, smekám.

... komenti neasi!

Chvilku strpení...

Když loni řádily ukrutný vedra, uchyloval jsem se před nimi do úkrytu všude možně, nejradši do bazénu hned před barákem. Po nocích jsem zase seděl na balkoně, popíjel něco studeného a koukal do neony osvícené dáli. Občas jsem taky ukrojil procentíčko z velkého projektu, ve kterém jsem stříhal video o Naganu 98 (to ještě youtube odkazy nebyly tak rozšířený). Tak pět, šest sekund za týden. Poklidné tempo, žádný spěch...

Jenže pak přišel démon zvaný "format C:" a celý komplikovaný projekt byl nenávratně v trapu. Ne, nebyl jsem naštvaný. Ano, vadilo mi to. A tak při jedné z dlouhých nočních konverzací s krásným vikýškem jsem dostal nápad oživit projekt "Nagano." Už žádné týdny s pomalu přibývajícími procenty, sednu si nad to a až vstanu, ať mám finíto.

Povedlo se. (?)

... komenti neasi!