Kterak jsem se po Oblivionu prošel

Před nějakým tím časem se strhla obrovská mánie kolem velkolepého RPG-čka Oblivion. Již čtvrtý díl ze série Elder Scrolls (napadá mě kolikrát už jste museli tohle slovní spojení číst/slyšet). Samozřejmě tahle monstrózní záležitost nenechala chladným ani mě, jenže jediné čím jsem mohl ukájet svou dychtivost byly videa. Videa, která vypadala naprosto skvostně. Teda...ne, že by se mi nějak extra nelíbilo procházení antialisingově vyhlazenými podzemními chodbami a mlácení do skoro živých kostlivců, ale bylo tu ještě něco, co mě lákalo maximální možnou měrou.

Ptáte se co? No, pokud jste skoukli obrázek, jako že asi jo, tak jste doma. Jasně, byla to procházka v pohupující se trávě. Skoro jako živá, dalo by se říct. A ačkoli rozhodně nemám optimální konfiguraci, instaloval jsem Oblivion s malinkými obavami, abych se vůbec vymotal z menu. Test hardwaru nastavil defaultní minimální detaily a já byl konečně puštěn k animačkám. Klik, klik a už jsem byl v menu. Překvapivě se to všecko hýbalo velice svižně. Vytvoření postavy bylo dílem okamžiku (stejně ji nebudu potřebovat). A šlo se do hry...

Na to, jak vypadalo všechno až podezřele dobře i na minimální detaily se to i zatraceně rychle hýbalo. Trocha tlacháni s jakýmsi králem, zjišťování aktivních kláves (mimochodem, hroznej interface) a hupky šupky do podzemí. Tam to vypadalo také velice hezky, ale já chci přece skotačit v trávě! Několik následujících minut jsem se babral s démony, troly a všemožnou havětí (první setkání s přerostlou krysou bylo opravdu "lákavé"). A tak pořád dokola...

Vypnul jsem to asi po čtvrt hodině. Jasně, má to skvěle intuitivní bojovej systém, jo, je to krásný na pohled, jenže...mě to absolutně nebavilo. Zkrátka jsem spíš na Kotory. Sorry, možná někdy jindy...

... komenti neasi!

Rozhovor s Alešem Smutným II - tentokrát o Blízkém Východě

Je jen málo cest jak v České republice aktivně projevit nespokojenost s poměry, ať už domácími, nebo zahraničními. Jasně, můžete si stěžovat po hospodách, mručet si pod vousy při nočních zprávách, anebo to všechno vyklopit kamarádovi na internetu. A právě skrz onen poslední způsob vznikla idea (po četných rozhořčených reakcích jak ode mě, tak od Aleše) tohoto rozhovoru. Otevřené a nespokojené výpovědi o Blízkém východě, médiích a vůbec světě kolem nás. Ring volný. Klikněte si!

... komenti neasi!

Rise...

Pokořeno. Potřetí. Darth Malak padl...

... komenti neasi!

Sametová revoluce

Pamatuju si, že jsme chodili nakupovat do Tuzexu, asi dvakrát. Víckrat jsme totiž chodili se smutnými výrazy kolem. Pamatuju si, jak mi táta říkal, že s tou vlajkou jde do čela manifestace. Pamatuju si, že všichni nosili na hlavě "deku" a strejda přinesl kameru, aby si mě natočil ve školce. Pamatuju si, že v televizi byla reklama, ve který mávala ruka a malovala na obrazovku modrou, bílou a červenou. Pamatuju si, že jsme bydleli v paneláku a já měl pokoj nalevo.

Dneska už je to sedmnáct let!

... komenti neasi!

Rozhovor s Lukášem Grygarem u příležitosti vydání jeho nového alba

Lukáš Grygar, světu rovněž známý jako Lucas Newton po dvou letech vydal nové regulérní album. Jak se liší od jeho prvotiny? Co si o něm myslí samotný autor? Medvěd? Vše podstatné se dozvíte v tomto rozhovoru. Klikněte si!

... komenti neasi!

Poklady z popelnice #5

Outlaws



Old Shatterhand, Inčučuna, všichni ti bezva chlápci...

Divoký západ je vděčné téma, v jehož kulisách se odehrávalo už bezpočet herních příběhů. Stateční šerifové, prohnaní bandité, bubínkové revolvery, prostě všechny ty úžasné věci, které z Wild Wild West dělají to, co je. Ve hře Outlaws se vtělíte do role Jamese Andersona. Správného chlapa s kolty proklatě nízko u pasu a šerifskou plackou na hrudi, jako odznak zákona v tomhle kořalkou, podvazky a zpocenými košilemi prolezlém kraji. Jednoho z posledních, který ještě nestihl koupit kulku. Vydáváte se na cestu, která bude dlážděna bezpočtem mrtvých těl vašich nepřátel. Těch, kteří usmrtili vaši ženu a vzali vám dcerku. Právě kvůli ní, Sáře, poslednímu důvodu proč se pachtit po tomhle vyprahlém kousku země, nabíjíte svůj služební šestiraňák. Je čas pomsty.

Chci jeho skalp!

A že to nebude rozhodně procházka růžovým sadem, o tom vás přesvědčí hned první z celkem devítí úrovní, v nichž se budete pohybovat. Nádherná atmosféra chuchvalců slámy poletujících odnikud nikam a ztracených koňských podkov na vás dýchne z každičkého temného zákoutí, z nejhlubších kaňonů i z toho nejposlednějšího zapomenutého důlního vozíku. To, co vás donutilo při hraní nasadit kovbojský klobou a začít točit nad hlavou lasem ale nebyla grafika, nýbrž naprosto vynikající hudba. Garantuji vám, že ačkoli jste nikdy country neholdovali, při hraní Outlaws budete vrnět blahem a s blaženým výrazem natahovat ušiska co to dá. Jelikož se jedná o střílečku, rozhodně nebudete s nepřáteli vést mírové rozhovory.

Rychlejší než smrt

Váš zbrojní arzenál je opravdu pestrý a krom stacionárního rotačního kulometu, který nosíte zřejmě v kapsáčích po agentu Mlíčňákovi, se sem perfektně hodí. Krom již zmíněného koltu si polaskáte klasické pušky, jedno- i dvouhlavé brokovnice, brokovnice upilované, smrtící břitvy, nebo třeba dynamit. Každá zbraň má navíc sekundární režim, takže vystřelíte z obou hlavních, budete koltem pálit rychleji než Riviera Kid, či si na nepřátele (po nalezení dalekohledu) posvítíte pěkně zblízka. Na konci každé úrovně na vás navíc čeká finální boss, který obvykle vydrží krapet víc zásahů a dá vám rozhodně zabrat. Outlaws u hráčů bodovali hlavně velice silným příběhem, který, ač tisíckrát viděný, dostal v kulisách westernu zcela nový rozměr. Provede vás skrz atraktivní prostředí, namátkou zmiňme třeba ve hrách mnohdy neviděnou úroveň ve vlaku, kterým byla radost se dobývat vagon po vagonu (mnoho hráčů později označilo právě tuto pasáž jako nejlepší v celé hře) až k lokomotivě a finálnímu souboji.

V pravé poledne...

Ale nebylo vše zlato co se třpytí a ani Outlaws se nevyhly výtky recenzentů. V první řadě se strhávaly body za nekvalitní grafiku. Engine z Dark Forces sice v době svého vzniku vypadal dobře (1995), ale po dvou letech měl své světlé okamžiky dávno za sebou. Ne, že by Outlaws vypadali vyloženě hnusně, to ne, ale na trhu rozhodně bylo dost lépe vypadajících her. Rovněž se kritizovala herní doba. Tady záleželo vyloženě na umu toho kterého hráče. Někdo si se hrou užil příjemný týden, jiný ji prosvištěl v neděli odpoledne.

Slezte z toho lustru Donalde. Vidím vás.

Ptáte se proč tato na první pohled geniální akce neprorazila? Upřímně, je to tak trochu záhada i pro mě. I přes chyby, které jsem vypsal o odstavec výš se jednalo o nadprůměrný titul, který byl navíc okořeněn "lucasovskými" animovanými sekvencemi mezi jednotlivými úrovněmi. Pravda, engine Dark Forces sice neumožňoval různé grafické kejkle, svému účelu však posloužil dostatečně. Rovněž prostředí divokého západu mohlo na první pohled odrazovat, přestože to byla naopak inovace oproti nekonečným variacím na nakopání zadnice šmejdu z vesmíru. Rovněž starý známý problém přesycení trhu zde zaúřadoval. Lidé se vzpamatovávali z první opravdové 3D akce, Quake, těšili se na pokračování a zároveň slintali nad screenshoty z Jedi Knight: Dark Forces 2 a okukovali ze všech možných úhlu polygonové tělo první verze Lary Croft. Přesto Outlaws naprosto bez okolků patří do zlatého fondu herní zábavy a byla by škoda na ně jen tak zapomenout.

Pokud se vám líbí, zkuste také: Jedi Knight: Dark Forces II, Hexen II, Blood

Zdroje: Gamespot.com, MobyGames.com ... komenti neasi!

Oldies

To, že jsem vášnivým sběratelem starších čísel časopisu Level jistě není nijak neznámý fakt. Své by o tom mohl vyprávět Braveman, kterého jsem za jeden jediný výtisk obdaroval rovnou stovkou a navíc předvedl divadelní představení, viď Brejve :)

Odedneška je to jinak. Nechybí mi totiž ani jeden jedinej Level. Komplet všechno je už teď pěkně uloženo v mý bezedný skříni a já kdykoli se podívám za sebe musím tetelit blahem. Mimochodem, něco mám dvakrát. Chcete je? :) ... komenti neasi!

It´s Cold Out There...

Je to o atmosféře...

točeno dnes ... komenti neasi!

První sněhové vločky

Do uší mi zněly tóny písniček Thoma Yorka když autobus přijížděl do mého skromného městečka. Železná opona mraků se sunula od jednoho okraje zasmrčeného údolí ke druhému a silný vítr znásilňoval koruny stromů. Typické pozdně podzimní počasí, dalo by se říct. Natáhl jsem si šálu kolem krku, pořádně zapnul bundu a stoupnul si před dveře. Když řidič otevřel, nechal jsem s úsměvem vystoupit tři slečny. Několik schůdků a mráz mi dal pořádnou facku. Pohlédnu na nebe, Thom zašeptá "Black Swan" a začnou se na mě sypat první bílé vločky tohoto roku. Asi jsem tam uprostřed chodníku a s hlavou vztyčenou mohl působit trochu divně. Ale chtěl jsem si to užít. Lidé okolo mě procházeli a asi si i ťukali na čelo. Nezájem. Jen já a vločky. A taky Thom. Když jsem se pak procházel po parku a čekal až přijede můj odvoz, bubnovaly mi vločky o oblečení. Ačkoli bylo prvního listopadu...

... komenti neasi!