Fatboy Slim - That Old Pair of Jeans

Naprostá symbióza hudby s obrazem!

... komenti neasi!

Dream came true

Kdysi dávno, ještě když byl Driver 2 zbrusu novou hrou, jsem si dal jeden cíl. Až budu mít řidičák, projedu se za zapadajícího slunce po venkově a z reproduktorů mi bude znít R.E.M. – All The Way To Reno. Jak postupoval čas, má paměť chátrala a ono přání samozřejmě zůstalo zapomenuto kdesi pod nánosy aktuálnějších věcí. Až dodnes...

Jen škodovka, Michael, slunce a já. Projížděli jsme spolu kolem lovely venkovských staveb a stavbiček. Téměř bylo vidět jak z okna vypadávají noty Cesty do Rena. Jasně, není to nejlepší písnička od Remosek a spousta lidí o ní neví (album Reveal, r. v. 2001), ale pro mě je to jasná srdcovka.

Ahoj Rizu.

My dream came true. More to come...

... komenti neasi!

Autumn Shade

"Miluju podzim!" zvolal jsem pár minutama, když jsem stál na balkoně a čuměl na padající listí za zvuků hitovky nové popové princezny Lily Allen. "Podzimní hitovka", říkám si. A asi fakt jo. Škoda, že Medůza, Eso a jak se vůbec teď ty pořady o hudbě jmenujou s Lily přijde tak za půl roku. Ale vy to stejně už teď naháníte po torrentech, že :)

Podzim je zvláštní roční období. Na jednu stranu přenádherný západy slunce, trocha té nostalgie při postávání na balkoně za zvuků křupajícího listí, které dopadá na dlažbu. Zkoušeli jste si vyjít ven a jen tak rozrážet na obrovský louce ty veliký haldy, který tam navál vítr? Nebo na chodníku pří krajnici? Báječnej pocit to je.

Kašlat na školu, kašlat na povinnosti, kašlat na cokoli. Pojďte všichni rozkopávat hromady listí!

... komenti neasi!

Ve jménu Středozemě

Sedím tu nad klávesnicí už asi deset minut a přemýšlím jak začít. Slova mě sice napadají, ale nedaří se mi je pochytat do smysluplných vět. A taky aby jo, když mám za sebou skoro deseti hodinový maraton s trilogií (nebál bych se označit veledílem) Petera Jacksona, Pán Prstenů. Možná bych si to mohl nechat na později, až se mi všechny myšlenky pěkně uleží. Jenže to už by nebylo ono a kdo ví, zda by se mi potom do psaní chtělo.

Přiznám se, že k Pánu Prstenů jsem byl již od uvedení prvního dílu značně skeptický. Přeci jen, viděl jsem jej v kině, ve kterém museli udělat půl hodinovou pauzu kvůli tomu, že se jim zpřetrhal filmový pás. Možná proto, že se z LOTRa stal fenomén, ne nepodobný Harrymu Potterovi. Všude byl Gandalf, z televize se zubil Gimli a člověk se bál zavřít oči, aby na něj na spodní straně víček nečíhal udivený Frodo. Ale přesto mě na LOTRovi něco přitahovalo, ačkoli mnohem raději holduji sci-fi.

Pocit "absolutního vtažení do děje" mi zatím navodila jen hrstka filmů. Za všechny můžu jmenovat třeba geniální Svit. Krátce po jedný hodine odpolední jsem zasunul (haha, strašně vtipný) první DVD do přehrávače a zmáčknul Play. Děj prvního dílu jsem jakž takž znal, takže to pro mě nebylo žádnou extra objevnou podívanou, nicméně poprvé jsem si sledování opravdu vychutnal (obklopen peřinami a džusíkem). Když jsem po třech hodinách parádní podívané disky měnil, vzal jsem si sebou do postele i úžasně provedené booklety.

Hlavním lákadlem druhého dílu, Dvou Věží, měla být především bitva o Helmův žleb. A taky že byla. Doslova mi to trhalo koule jak to bylo technologicky a efektně zvládnuté. Téměř sem nedýchal, když skřeti prolomili hradby. Srdce mi tlouklo jak o závod, když se "dva králove" vrhli proti dobývající se armádě. Zbytek filmu byl rovněž absolutně brilantní a v kvalitě se minimálně vyrovnal. V indexu kulervoucnosti jednoznačně předčil. Ale to jsem zdaleka nebyl na konci...

Přišel totiž díl třetí, Návrat Krále. Přiznám se, nečekal jsem mnoho. Přeci jen, syndrom nastavované kaše se přímo nabízel, zvláště pokud stopáž obou dvou předchůdců koketovala s šesti hodinami a udržet vysoko nastolenou laťku i po 201 minut dílu třetího? Na první pohled věc zhola nemožná...ne tak pro Petera Jacksona. Po celou dobu sledování jsem se těšil na jednu jedinou věc. Chtěl jsem spatřit město Minas Tirith v celé své kráse. Nemůžu říct, že bych si nepřišel na své. Grafici se opravdu vyřádili a tak na vás doslova dýchne atmosféra starodávných časů, jež skrývají zdi Minas Tirithu. A samozřejmě bitva. Bitva, o které jsem si myslel, že nemůže překonat Helmův žleb...

Může...

Překonala....

Bál jsem se o Středozem, rukama jsem šermoval abych trochu pomohl Aragornovi, Gimlimu a Legolasovi a smál se, když se poslední dva jmenovaní špičkovali v počtu zabitých skřetů. Když to všechno skončilo, oddechl jsem si. Srdce mi tlouklo jako o závod, ale bylo dobojováno. Vyhráli jsme, alespoň prozatím.

Absolutní hodnocení není dostačující. Je třeba to vidět najednou. Fantastické.

Vidíte, začal jsem to psát v půl druhé a teď je půl čtvrté. Asi to podle toho vypadá...

... komenti neasi!

Running lights

Kolem šestý večer, kdy si Krteček přijel pro maturitní otázky (zřejmě definitivní tečka za maturitou, prodej maturitních otázek nižšímu ročníku), dostal jsem roupy. Potřeba někam vypadnout a vyčistit si mozek, znáte to.

---Kobřík měl všechny Pány Prstenů doma, navrch přihodil Hledání Země Nezemě. Všechno nádherný originálky. A tady. Život Brouka, skvělej animák, kterej jsem nikdy neviděl a docela mě to štve neměl. Ale myslim, že s LOTRem budu mít přes víkend co dělat---

Po cestě ke Kobříkovi jsem si parádně odpočinul. Ještě předtim jsem mě naladil na relaxační notu almachtung a mě zbejvalo jen vybrat si kazetu. Ve škodovce, našem autě no.2 (hned po tomhle pro posměváčky) totiž není nic jiného, než léty prověřený kazeťák. Pustit Arctic Monkeys – Bigger Boys And Stolen Sweethearts a jet. Cestou tam se pomalu ale jistě smrákalo a já projížděl kolem míst, která ve mně vzbuzovala tu lehké, tu pořádné pozvednutí koutků úst. Kdo zažil (jen jeden člověk, želbohu), ví. Ještě víc jsem se ale těšil na cestu zpět.

Zpátky totiž byla tma jak v pytli a cestu lemovalo snad tisíc lamp. Všechny tvořily na silnici takovej ten pěknej kužel. Jo, nějakej takovej. Když jen automaticky sledujete silnici, tak vám to tolik nepřijde jako když si tu cestu fakticky užíváte. Hrozí tak sice nebezpečí srážky, ale to musíte vědět jak na to...tzn. nechat je všechny předjet aby před vámi nebyl nikdo do koho byste mohli narazit. Byl to příjemnej večer.

... komenti neasi!

"Leží se mi pěkně, děkuju za optání"

Je fajnový občas prostě vypnout. Najít si v mozku překrásný tlačítko "off", nebát se a zmáčknout. Člověk musí mít koule to udělat, o tom žádná, ale když už to vyjde, stojí to za to. --- Letěl jsem ze školy rovnou na náměstí. Spousta času, co já asi tak podniknu. No jasně, půjdu zaplatit fakturu za tohle a taky tohle. Kupovat si originálky je báječná věc. Nevim který pako řeklo, že je to ztráta peněz. Úředník na bance je docela příjemnej a i poradí. Nevim který pako řeklo, že úředníci jsou kurvy. Když vyjdu z banky shledávám, že počasí je dost ok na to, abych si lehnul na olbřímí kameny na náměstí a trochu si odfrknul. Sundávám si svoji novou polobundu. Dávám tím vyniknout svýmu novýmu triku. Někoho možná pobuřuje pohled na modrý proužky kombinovaný se zelenejma, mě ale ne. Kombinace mejch novejch krémovejch kalhot se mi zdá ideální. A tý slečně co nade mnou právě prošla asi taky, protože na mě zírala dostatečně dlouho na to, aby si mě projela od hlavy k patě. Trochu mi připomínala mojí novou spolužačku. Po chvilce ležení vytáhnu z báglu bílý nepopsaný papíry a trochu s nima listuju. Tvářím se (a vypadám, určitě jo) strašně důležitě. Nikdo přece neví co je na druhý straně těch bílejch papírů. Začíná trochu pofukovat a já přece nechci bejt nemocnej. Úplně zapomínam na svoji novou polobundu v báglu a letím k autu. Ihned jakmile dosednu na starou puntíkovanou sedačku mě přemahá únava a já skoro celou cestu prospím.

Mít dva dny volna potom, co jste leželi na studenym kamennym bloku, chodili po městě ve větru jen ve vašem novym triku a u toho skoro žrali zmrzlinu (měli zavřeno, šmejdi) je fajn. Škoda, že zejtra zase do školy. Naštěstí jen na čtyři hodiny. Pak frr domů. Není to špatnej život, ten můj, hele...

... komenti neasi!

11. září

Dnes černou pásku na ruku...tedy, kdo chce, samozřejmě. Já ano.

PS: písnička, která se skrývá pod obrázkem je vůbec poslední, jejíž klip se odehrával u WTC ... komenti neasi!

Bílé triko, černá košile

Z kamenů na náměstí sálalo horko. Švitoření té spousty lidí, které mu normálně bytostně vadilo mu najednou připadalo strašně příjemné. Cítil, že je jedním z nich. Vítr mu vplul za košili a vypadalo to, jako by se mu pod tričkem hemžilo tisíce rukou. Rozhlížel se po obchodech, užíval si to. Krok za krokem se blížil k úzké uličce, kterou předtím prošel nejmíň milionkrát sem a tam. Ale teď to bylo jiné. Nikdy si nevšiml detailů, které přehlížel jako naprosto běžné věci. Krabička cigaret srolovaná pod lampou, starší pár štěbetající si na lavičce, kornout zmrzliny otočený vzhůru nohama. To děcko asi muselo dostat dost za vyučenou, protože jeho mamka hodně otvírala pusu. Jenže on neslyšel co říká. Hlas, který sbíral každým krokem po zaprášených dlaždicích byl mnohem intenzivnější. Když prošel ulicí, ruce zpod košile najednou zmizely. Nezastavil se na vrcholku schodů. Naopak je bral dolů po dvou, i když věděl, že čas ho netlačí. Zastavil se až u zídky pod starou borovicí. Vyškrábal se na kameny a rukama zahrabal do hromady opadaného jehličí. Byl to setsakra dobrej pocit. Kolem procházelo spoustu uspěchaných lidí. Ona stála opodál. Když poodešla od svých kamarádů, seskočil ze zídky a srovnal s ní krok. Klížil své oči proti sluníčku a chytal ve větru slova. Pak se zastavili. Stáli asi metr od sebe a koukali oba do oslňujícího světla, i když jim to bylo nepříjemné. Báli se na sebe podívat. Tedy alespoň on si to domýšlel.

"Byl to báječný den", napsal si večer do deníku.

A přesto mu bylo divně.

... komenti neasi!

Poklady z popelnice #3

Blade Runner



Mají androidé sny o elektrických ovečkách?

Her na motivy filmových trháků je celá řada. Takový Batman Forever nebo Friday the 13th. Obě jsou to sračky nejvyššího kalibru a reprezentují tak první kategorii – tedy hry, jejichž předělávky se ne-až-tak povedly. Objevují se i rychlokvašky, které se snaží vytěžit co nejvíc na vlně , kterou rozpoutal nějaký snímek. Z poslední doby například Madagascar či proslulý Jindřích Potterovic. Naštěstí sem tam pronikne opravdová perla. Jasnými kandidáty do této kategorie jsou dvě trilogie – Die Hard a Alien. A právě do této kategorie se řadí i dnes popisovaná hra, Blade Runner. I když...

Svět podle Dicka

Ačkoli sci-fi film Ridleyho Scotta, v hlavní roli s Harrisonem Fordem v roli lovce replikantů – Ricka Deckarda rozhodně byl přelomový a velmi rychle si vydobyl kultovní status, spousta lidí o něm pouze slyšela, ale málokdo ho doopravdy viděl. Možná o něco více lidí však četlo knihu, na jejíž námět byl natočen film (takže to s tou filmovou předlohou nebude tak žhavé), od Phillipa K. Dicka, která poskytuje ještě větší zážitek, než pasivní sledování televize. Hra si naštěstí nebere na paškál již existující postavy a děj, ale pouze vybírá jednotlivé esence, které pak spojuje do unikátního celku. Stejný čas, stejná doba, stejné místo. Dokonce i stejná profese hlavního hrdiny, policajta Raye McCoye. Ten má za úkol hledat rebelské replikanty, pod nimiž si můžeme představit něco na způsob androidů, a následně je odpravit na onen svět. Během svého vyšetřování naráží však na mnohé zvraty a (jak už to tak bývá) nakonec se ukáže, že věci nejsou takové, jaké se zdají. Tomu odpovídá i počet zakončení, kterých je celkem šest a záleží jen na vás ke kterému se dopracujete. Stačí zabít nevinného člověka, kterého jste mylně označili za replikanta (lze to samozřejmě i naopak) a ejhle, máme tu zcela jiný průběh hry. Tento variabilní herní systém samozřejmě nemusí vyhovovat každému, ale rozhodně přispívá k replayabilitě.

Blade Runner na ostří nože

Po grafické stránce Blade Runner exceluje. Prostředí města ve kterém se pohybujete je úžasně detailní a i z obrázků na vás dýchne úžasná tíživá atmosféra plná neonů, kdy se za každým druhým rohem může schovávat replikant s plným zásobníkem. Jako správný polda má ale i McCoy v rukávu pár triků. Předně je to program ESPER, ve kterém proslídíte každičký pixel všech fotografií, na které ve hře narazíte. A že to bude potřeba! Blade Runner je sice adventura, ovšem adventura s velice výraznými detektivními prvky. Musíte se správně rozhodovat, vynášet konečné soudy až po několikerém ujištění. Anebo také ne...záleží jen na vás. Druhým vaším pomocníkem je Knowledge Integration Assistant, neboli jakési interaktivní PDA, ve kterém jsou zaznamenávány veškeré stopy a podněty, na které během hraní narazíte. Můžete skrze něj stahovat aktuální zprávy z policejního dispečinku, filtrovat důkazy a podobně. A kdyby vás přeci jen přestala rutinní detektivní práce bavit, je tu několik desítek postav, které vám opravdu mají co říct. Ať už o na Zemi proniknuvších replikantech (replikanti mají na Zemi vstup zakázán, proto se je právě Blade Runners jako McCoy snaží odhalit a "odstranit") či jen tak o životě.

Nepobíhají tu snad kolem replikanti s falešnými vzpomínkami? Možná vám je implantovali a ani o tom nevíte.

Hra samotná má jediný nedostatek. Ten je však natolik vážný, že sám o sobě zapříčinil nehratelnost Blade Runnera pro řadové hráče. Tím nedostatkem je absence titulků. Jak českých, tak anglických. Navíc angličtina používaná ve hře je dost těžká a pro obyčejného člověka, který celkem solidně řekne "Helou, maj nejm is..." takřka nepochopitelná. Rozhovory probíhají ve vysokém tempu, dost často jsou používány hovorové, odborné a slangové výrazy, které k porozumění zrovna nepřispívají. Zkrátka a dobře, pokud nerozumíte filmu bez titulků, do hry se raději ani nepouštějte. Bohužel, takových je mezi námi stále většina. Nezbývá tak nic jiného, než to buď risknout a přijít tak o 90% zábavy, anebo se vrhnout ke slovníkům a doplnit si mezery ve vzdělání. Mimochodem, za Blade Runnerem stojí firma Westwood Studios. Ano, ti samí Westwoodové, kteří měli do té doby na triku třeba Dune 2 nebo Command&Conquer. Zároveň se také jednalo o labutí píseň jednoho z největších distributorů té doby, firmy Virgin Interactive. Pro srovnání, v tehdejší době znamenal Virgin zhruba to samé, co dnes EA. Koho baví adventury, musí si tuto pecku zahrát. Všem ostatním alespoň vřele doporučuji. A pokud se snad doopravdy rozhodnete si tuto hru obstarat, doporučuji, abyste se nejdřív podívali na film. Ve hře je několik "cimrmanovských" narážek typu "No teď tu byl..." Řeč je samozřejmě o Harrisonu Fordovi alias Ricku Deckardovi.

A možná po zahrání budete schopni odpovědět na úvodní otázku tohoto článku...

Pokud se vám líbí zkuste také Sanitarium, Normality, Timelapse

Zdroje: Mobygames, Gamespot, Philip K. Dick.com, Score, IMDb, BRMovie ... komenti neasi!

Jaxx vs Rizu feat. Lucas Newton - Minister Of Something

Jaxx: "Co kdybychom dokurvili ňákou písničku?"
Rizu: "Proč ne?!"
(Možná to bylo taky obráceně)

A tak se stalo. Netrvalo dlouho a mixovací mašinka našich kamarádu vyplivla tohle. Ať jim to Lucas odpustí. ... komenti neasi!

Miami Vice

Příjemný večer může přijít tak rychle, že si ani nevšimnete, že začal. Stačí k tomu jen ta správná konstelace jednotlivých faktorů jako například ti správní lidé a ta správná atmosféra. Anebo si taky fajnový večer můžete plánovat třeba týden dopředu a těšit se na něj. V takových případech však existuje docela vysoké riziko, že něco kiksne a vám zbudou jen oči pro pláč. Doslova. Ale občas se stane, že to prostě vyjde...

To, že půjdeme na Miami Vice se vědělo už dlouho předlouho před tím, než se vůbec začaly po Jablonci vylepovat plakáty. Nakonec se z naší tříčlenné party vyklubalo solidní stádečko osmi lidí (6 kluků, 2 holky), kteří ladně (haha) zapluli do kina a jali se sledovat 130 minutový spektákl Michaela Manna.

A nebylo to špatné...jen kdyby tam nebyl příšerný stříh v první polovině, otřesná kamera v první polovině a nesmyslné záběry v první polovině. Ale jinak to šlo, říkám. Jamie Foxx byl úžasnej, Colin Farrell rovněž tak (ach, a ty jeho vlasy!), rovněž tak asiatka s poněkud těžkopádným jménem Li Gong byla fajnová a k nakousnutí k tomu. Ale bohužel, děj se dal docela dobře předvídat (jasně, že ne vždycky) a jak už jsem řekl, kamera a střih stály v první polovině za starou belu. Nechápu ty ódy na digitalizovaný záznam, který pějí "odborníci" z ČSFD. Mě nezajímá jestli je to takové, nebo makové. Já chci jen kvalitní film. Toho se mi naštěstí dostalo, ale mohlo to být někde úplně jinde. Takových 75% je myslím naprosto postačujících.

Po kině se šlo do hospůdky a jelikož jsem byl jediný autem, zbyl mi černý petr a musel jsem zůstat "na suchu" o džusu. Což mi ale vůbec nevadilo, neboť alkohol stejně není moje hobby. A o zpáteční cestě za zvuků Offspring, nahraných na kazetě MC (pro mladší generace je tu nápověda) a linoucích se na plné koule z nestíhajících repráků, vyhýbavše se protijedoucím autům a řvouce spolu s Dexterem vám radši nic říkat nebudu. Fajnovej večer, jako vždy...

... komenti neasi!